Dopis číslo 3
Toto je tedy můj
třetí dopis.
.Tady je teď
strašné množství sněhu, opravdu krása. Občas nějaká ta sněhová bouře a to si
libuji. Ale je dobře ,že máte v Praze tepleji. Já tu sebou taky občas
majznu. A cítím už také staré kosti. Bolí mě ty ramena, jestli to je
artroza,netuším,ale nemuselo to přijít tak brzy. Chtěla bych někam do lázní se
válet v bahně,to bych brala. Ten dům,ve kterém bydlíme , je pronajatý a
pro dva opravdu zbytečný.Teď tu ale bydlíme ještě my a Soničky bratranec Daník.
Má také svůj pokoj. A na uklízení je toho opravdu dost. Občas mi to už leze na
nervy. Topení je tu myslím plynové. Máme v kuchyni termostat pro celý dům.
Tonda chodí na nějakou střední školu. Do dnes jsem nepochopila na jakou. Učí
se tam prdlajz. Po té škole vlastně nic není. Předměty si vybírají děti sami.
On si vybral tělocvik,hru na kytaru, práce se dřevem a angličtina je povinná.
Takže co z té školy pak asi je? Nic. Tonda je o 5 let starší než Sonička a
Daníkovi je 21 let,myslím, a oproti Toníkovi je to rozumný kluk. . Sonička do
školy autobusem nejezdí, má to asi něco málo přes kilometr, takže to chodí
pěšmo. Ráno tam,na oběd zpátky a pak zase do školy a pak zpět domů. Docela se
nachodí, ale určitě jí to neuškodí. Ve škole jsem nebyla. V listopadu byl
parents day – rodiče chodí do školy se ptát na svoje ratolesti, bylo kvůli tomu
volno, ale Soňule tentkrát ještě dobře nepochopila, proč je volno,takže jsem
propásla parents day.Ale snad se tam ještě pdívám a promluvím s těmi
učiteli,které tak zbožňuje.Když jsem odjížděla z Čech, tak jsem se paní
ředitelkou domlouvala,že přijedeme přibližně v květnu, tak říkala,že žádné
zkoušky dělat nebude muset, ale spolužáci Soničce říkali,že prý jim jejich paní
učitelka říkala,že prý ano, tak nevím. Psala jsem ředitelce mail,ale vrátil se,tak
musím zjistit znovu adresu.
Takže tady posílám
pokračování mého tlachání.
25.1.Vyprovodila
jsem Soničku do školy a přišla jsem domů s úplně zmrzlou pusou. Juknu na
internet a bodejď ne, vždyť je -18. Od začátku tady nemusím používat zdravíčko.
Ty tváře mi vždycky hezky zmrznou a jsou červené jako kdyby mě tu někdo
pravidelně profackovával. No, zatím se to neděje. Mám už domluvu
s místními veverkami. Ráno kolem desáte na mne pravidelně čekají u
kuchyňského okna na nějakou dobrotu. Čumí na mne asi z jednoho metru,
dokud jim něco nedám. Včera mi jich bylo líto. Okno bylo nějaké přimrzlé a
nemohla jsem ho otevřít. A ta hnědá pořád čekala a čekala. Ptala jsem se
Soničky,jak pojmenujeme tu černou. Prý veverka, a jak tu druhou, prý druhá
veverka. Takže veverka 2 pořád trpělivě čekala a já mezitím zbytky vánočního
cukroví dala z druhé strany kuchyně. Asi za hodinu tam nebylo ani ťuk.
Jsou hrozně roztomilé, jak to drží v tlapičkách a dlabou a nebojí se.
Klidně jim můžu koukat do tlamy a jim to nevadí. Zatím jsem neviděla skunka,
ale ani mi to nevadí. Je to jistější ho nevidět. Pak by se mnou nikdo nemluvil.
Dnes je pátek. Zítra nebo v neděli máme jet na hory. Už máme lyže všichni
i botky. Já akorát nemůžu najít jednu super čepici,bez které se mi nechce. Budu
si asi muset koupit novou. Na ty hory musíme být dokonale oblečené jinak nám
umrznou naše krásná těla. Takže, pokud hory přežijeme,budu psát asi až po nich.
31.1.Hory byly
naprosto super. Lyžovalo se nám moc dobře. Zezačátku se Sonča musela
rozjezdit,ale pak už jí to šlo hezky. Ani jsme nestačili vyzkoušet všechny
sjezdovky. Ve chvíli,kdy jsme objevili další pěkné, už bylo moc hodin a museli
jsme se vrátit k autu.V pátek večer jsem byla hrát volejbal. Byla tam
prima parta. Nedohrála jsem ale až do konce.Zase mi praskla žíla na zápěstí,
tak jsem ledovala. Zítra ale jdu opět. Dám si na zápěstí chrániče a bude to
dobré. Moc hezky jsem si tam zahrála. Byla to sranda,žádný machři, akorát jeden
to tam asi hraje závodně a dával podání, které toho na příjmu vždy téměř
zazdilo.V neděli jsme pak byli ještě u známých hrát ping pong, takže jsem tento
týden nějaká celá polámaná. V sobotu zase jedeme na lyže. Dnes má Sonča
plavání, já budu relaxovat v knihovně u krbu. Sonička je dnes se školou
někde na výletě.Takže ani nepřijde na oběd.
Králik je jako
střelený, každou noc si uklízí v kleci. Všechno odtamtud vyhází a nechává
si tam jenom kobereček a krabici. Asi na tom maká celou noc. Moc ráda bych to
viděla. Dnes je krásně, mrzne-asi minus deset, ale je jasně a sluníčko svítí o
stošest. Taky jsme byli bruslit, jeden Honzův známý nás tam vzal. Já mám super
brusle, opravdu dobře se mi v nich bruslí, ale Sonču v těch jejích
tlačily nohy. Ale i tak jsme si to užili. Bruslení je v parku. Nic se za to
neplatí. Každých asi 40minut se upravuje led. Zezačátku jsem myslela, že na tom
ani nebudu umět jak to bylo jako zrcadlo, ale pak jsem si zvykla. Soňule dostala
za odměnu a statečnost horkou čokoládu. U kámoše v autě nechala čepici,
tak mu musíme ještě zavolat. Jinak už mi tahá všechny svetry,už do nich
dorostla. Zatím se mě ještě ptá, doufám,že jí to ještě nějakou dobu vydrží. Ale
je pravda,že já jí také tahám nějaké věci. A já se drze moc neptám.
6.2.A sněží a
sněží. Ráno jsem odklízela asi 40cm z napadané cestičky a už zase chumelí.
Naštěstí jsme v civilizaci. Ale zase tam nahoře mají místo aut sněžné
skůtry,takže jsou také mobilní. Každou sobotu teď jezdíme lyžovat. Jezdíme vždy
na noční lyžování, to je od pěti odpoledne do deseti. Stačí to. Ale 18.2. je
volno, tak pojedeme asi na celý den. To se ulyžujeme. Na sedačce si se Soničkou
vždycky povídáme a bavíme se tím, jak nám nikdo nerozumí a plácáme pěkné
blbosti. Při posledním lyžování lyžař sedící vedle mne najednou povídá: "Slyším
zpřízněný jazyk,můžu se přidat?" Byl to kluk z Moravy, žije tu už druhým
rokem. Dobrý ne,první Čech,kterého jsem tu potkala. Nahoře na Blue Mountain je
stánek, kde prodávají horkou čokoládu atd. a „pečené bobří ocasy“. Je to velká
placka a na tom nějaká pomazánka sladká nebo slaná. Daly jsme si jenom Sonča
horkou čokoládu a já takový horký jablečný nápoj. Pán nabízel i bobří ocásky,
ale Soňule řekla,že ne, že je to moc drahé. Tak jsme si s ním ještě chvíli
povídali, ptal se odkud jsme atd. Tak jsme pak popíjeli horké nápoje a pozorujeme
frontu na bobříky a ten pán najednou k nám přišel a až pod nos nám přinesl
horké bobří ocásky. Bylo to od něj moc milé. Vzali jsme si od něj adresu,že mu
pak z Prahy napíšeme, tak doufám,že jí do té doby neztratím.
Sonička od pátku
nebyla ve škole. Byla sněhová vánice , v pondělí také. Včera i dnes
není tý mojí opici dobře. Nějaká viroza. Tak se ulejvá ze školy. Zítra máme jít plavat, tak
jsem zvědavá,jestli půjdeme nebo ne.
Co mě tu zase
překvapuje jako při minulém pobytu je, že je spíš výjimka vidět nějaké zboží vyrobené
jinde než v Číně. Je to téměř všechno. Snad kromě parfémů. Je to ale i vše
značkové zboží. Není to zboží typu tržnice. Jsou to opravdu krásné
věci. Myslím tím většinu věcí kromě jídla. To je z Kanady nebo U.S.A.
Kanaďani mají prostě fabriky v Číně, kde je pracovní síla za pár šupů,
dodávají si materiály, mají dozor, ale hřbet ohybá někdo jiný. A vyjde je to o
hodně méně,než by to vyráběli tady.
12.2.Paráda, pouze
-14 stupňů ,včera bylo minus 20 a to bylo. Mrznou mi při tom šunky. Sonička
zase tvrdí,že jí mrznou oči,tak jí říkám,ať je neotvírá, ale neposlouchá. Dnes
navíc zase krásně chumelí, před 2 dny napadalo asi 50 čísel najednou a dnes má
napadat asi 20. Minule, jak sněžilo tak moc, tak jsem Sonču přez protesty dotáhla
do školy, ale ty záveje nám daly zabrat. Po obědě už zůstala doma. Ve škole si
stejně prý jenom hrály. To zase zítra
děti nepůjdou do školy. To je děs. Dítě je tady modla a aby se jim náhodou něco
nestalo, kdyby snad schoolbus boural, tak holt schoolbusy nejezdí a děti se flákají doma. Marii Terezii na ně.
V pátek jsem byla zase na volejbale, hezky jsem si hnula se zády,asi
ischias, prostě stáří. Tentokrát jsme na hory nejeli,všichni jsme byli nějaký
zmlácený. V neděli jsem byla se Sončou a její kamarádkou plavat. Já tam
převážnou část času byla ve vířivce a nakrucovala jsem se tam jak prasátko na
rožni. Budeme asi mít malé plyšové balonky, králík hobloval velký plyšový, tak
jsem zvědavá, co se nám narodí. Dnes mám jí znovu na volejbal, ale nevím
nevím,jestli budu opět trápit svoje tělo. Ha ha, dala jsem hrnec
s polévkou za dveře kuchyně na zahrádku a nešel mi odtrhnout, byl
přimrzlý, tak jsem poprosila Daníka a ten přinesl jenom ucho. Urval ho. Tak
jsme museli popadnou konev horké vody, hrnec oblít a pak se to podařilo. Stejně
to přinesl s balvanem ledu zespoda dna.
Tuhle jsme se
nasmály. Byla jsem se Sončou v jednom obchodním centru a ve frontě před
kasou seděl před námi v košíku malý Číňánek. Pořád se na nás usmíval a
říkal prrrrrrrr.... Tak my jsme se taky usmívali a dodaly pokaždé ---del. On se
hrozně smál, rodiče se smáli také, my též. Prostě bylo veselo. Hlavně,že byli
všichni spokojení.
Co se mi tu fakt
líbí – v bazénu si nikdo věci do skříněk nezamyká, taky proč. Prostě se tu
asi nějak nekrade. Normálně to nahážeme do skříňky a jdeme.Ani auto nezamykáme.
Je pravda,že Mississauga je takové klidné městečko, teda městečko o
719 000 obyvatel. Ale pohoda. Každý rok do Kanady emigruje kolem
200 000 obyvatel. Před sedmi lety měla Mississauga kolem 500 000
obyvatel, roste to velmi rychle.
A chumelí a chumelí. Dnes Soničce naproti
nejdu. Chce k obědu smažený sýr,tak budu u plotny. K večeři budu
dělat rajskou, už jsem jí neměla věčnost. Strašně se tu jí zmrzlina. Normálně
se kupuje ve 2litrovém balení a ne jedna. Já bych na to kašlala, ale Honza
pokaždé koupí tak 4. Pak se díví,že je jako mrož. Je pravda,že já taky včera u
filmu snědla talíř výborné vanilkové s karamelem a kusy čokolád a ořechů.
Hodně je tu oblíbená značka Nestle, ale stojí pár šupů. To 2litrové balení asi
3-4 dolary, podle akce. Jídlo je tu fakt levné. Jsou to bestie kanadský. Hlavně
,že v Africe je hladomor a tady se přežírají.
.
P.S. Rajská byla
excelent a dnes dělám kuře na paprice, konečně jsme koupili v polském
obchodě normální mouku a můžu zase dělat knedlíky a ne dělové koule.
A něco na zasmání nakonec. Všem posílám pozdravzy. Soňa
Šnek i s celou rodinou utíká z lesa, v tom je potká čáp a ptá se:
"Kam běžíš šneku?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám barák, - moje stará má barák, - všechny děti maj barák, no to bych se nedoplatil!"
Čáp se zamyslí a začne taky utíkat a narazí na medvěda.
"Kam běžíš čápe?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a vem si - já si žiju na vysoký noze, - moje stará si žije na vysoký noze, - všechny děti si žijou na vysoký
noze, no to bych se nedoplatil!"
Medvěd utíka z lesa a škobrtne o krtka.
"Kam valíš medvěde?"
"Ále do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám kožich, - moje stará má taky kožich, - naše děti mají všichni taky kožich, no to se nedoplatím.
Krtek se zamyslí a rychle se taky hrabe z lesa pryč.
Vyhrabe se až v ZOO přímo v kleci paviánů. Starej pavián na něj kouká a ptá
se: "Co tady děláš krtku?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám nahrabáno, - stará má nahrabáno, - děti ty mají taky nahrabáno, o to bych se nedoplatil!"
Pavián na to: "Krtku, co blbneš.
Podívej se na mně - já mám holou prdel, - stará má holou prdel, - naše děti
mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!"
Komentáře
Přehled komentářů
To je moc fajn! :-) V každém případě ti to moc doporučujeme. Je tam kŕasná příroda a můžeš tam ( v Kanadě ) vidět i spoustu zvířat. My jsme na příklad viďěli veverky, králíčky, sovu, medvědici s medvídětem a dokonce i mývala a vlky... No zkrátka krása!! ;-)
Pochvala A Kritika
(Karolínka, 18. 4. 2008 0:19)
Hmmmm, myslí, že by jste ty písmena měly dělat trošičku větší, ale jinak to ujde.
PS: Těším se na další dopisy...
Pro Wendi :-)
(Majitelky Webu, 25. 6. 2008 21:19)